Historie

Založení sklárny v Nižboru

Po etablování menších rodinných skláren v Cyranově Wostrově, Včelničce a Skalici u České Lípy se v roce 1903 Antonín Rückl rozhodl na zelené louce postavit sklárnu v Nižboru, v bezprostřední blízkosti právě vzniklé železnice z Prahy do Rakovníka.

Válečná doba

Velkou zkouškou pro rodinnou společnost bylo období světových válek. Sklárnám se podařilo těžké časy přestát především díky obratnosti a diplomacii Antonína Rückla, kterému se v době, kdy většina mužů odcházela na frontu, podařilo udržet výrobu v chodu. Zakázka na výrobu skleniček, určených pro čištění benzínu v karburátorech letadel Messerschmitt, zajistila mužům nejen ochranu před odchodem do války, stěhováním na neznámé území za hranicemi, ale i ulehčila rodinným rozpočtům v nelehkých časech. 

Zlatá léta

Skutečná zlatá éra nastala v období mezi dvěma světovými konflikty, kdy se v roce 1921 z rodinných skláren stala akciová společnost a pozornost se zaměřila na rozšiřování a inovace. V tomto čase se všechny společnosti Rückl pyšnily tisícovkou zaměstnanců, sklady v hlavním městě a zastoupením po celém světě od Belgie a Anglie až po Indii nebo Damašek.

Kromě technologického pokroku se sklárna soustředila i na vývoj v oblasti designu a navázala spolupráci s předními českými sklářskými výtvarníky, jakými byli Ludvika Smrčková či profesor Josef Drahoňovský. Úspěch slavili s exkluzivní broušenou vázou pro pana prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, ale i na sklářské výstavě v Paříži, odkud si za své produkty v roce 1935 přivezli ocenění Grand Prix.

Těžké časy komunismu

Nové období rodinného impéria se začalo psát dnem 28. 10. 1945, kdy v platnost vešel státní znárodňovací dekret prezidenta Beneše číslo 100 a nad rodinnými firmami se po letech prosperity stáhla temná mračna. V Nižboru byla veškerá broušená či jinak zušlechtěná produkce označena za poslední přežitek buržoazie a zrušena. Výroba se zaměřila na kyvety – hranaté nádoby podobné akváriím určené pro zdravotnictví, a skleněné užitkové nádoby – pohnutá sortimentní historie jako by přesně odpovídala totalitní bezmoci, v níž se sklárny dlouhých čtyřicet let poté nacházely.

V šedesátých letech státní aparát ve sklářské produkci spatřil výhodný zdroj financí a rozhodl se na Křivoklátsku vystavět zcela novou brusírnu, aby z vývozu produktů do zahraničí mohl maximálně profitovat.

Hořkosladký návrat

Po dlouhém čase v odloučení konečně přišel rok 1989 a s ním i mnohá očekávání, z revoluční euforie ale rodinu Rücklů rychle vytrhla zamítnutá restituční žádost. A tak jedinou možností, jak sklárnu navrátit do rukou majitelů, zůstala jeho koupě. „Tatínek mi kladl na srdce, ať si koupi dobře rozmyslím, protože nejde pouze o sklárnu jako takovou, ale také o péči a závazek vůči sklářům a jejich rodinám, které k  tomu neoddělitelně patří,“ vzpomíná na polistopadové události pokračovatel tradice rodu a  pravnuk prvního z majitelů Jiří Rückl, kterého ke sklářství přitáhly nejen geny, ale i vzdělání ve sklářských technologiích. Vyhospodařenou nižborskou sklárnu v roce 1992 získal od státu za třicet pět milionů korun a první renovace mohly začít.

Vyprávíme příběhy

Zásadní změny přináší sklárně rok 2017. Se vstupem investora a mecenáše českých značek Martina Wichterleho má po staletí budované řemeslo příležitost zazářit také na poli současného designu. Nové kolekce pod vedením  Ronyho Plesla vzdává hold tradici českého sklářství a ikonám české historie. V září roku 2022 převzala pomyslné otěže značky Rückl talentovaná mladá designéra Kateřina Handlová. Její kolekce jsou kombinací křehkosti, punku a zrcadlí se v nich obdiv k silným ženám.

Bere si to nejlepší ze staletími prověřených sklářských postupů a posouvá je na další úroveň. Historické dekory z rodinného archivu tak ožívají v krajinách moderních tvarů a pastelových odstínů a vyprávějí příběh dávného sklářského rodu Rücklů, který u nás nemá obdoby.